Hnutí Brontosaurus Jeseníky bylo založeno na jaře 2000 partou kamarádů v Mikulovicích. Na Jesenicku se tenkrát Brontosauří akce příliš nevyskytovaly, a ani tento pokus neměl situaci změnit. Hrstka nadšenců totiž měla v plánu něco úplně jiného: vytvořit zázemí pro řízení dvou celorepublikových programů, Akce Příroda a časopis Ještěr. A tak se stalo, že z malého panelákového bytu v Mikulovicích byly řízeny akce pod Lysou Horou v Beskydech, nebo na úplně jiných místech republiky.

„Teprve postupem času jsme si uvědomili, že nebýt aktivní i v domácím kraji je škoda. Když se člověk někde narodí a celou dobu tam bydlí, tak krásu mnohdy ani nevidí. Někdy opravdu potřebuje, aby ho sama cvrnkla do nosu. To se stalo i mě.“

Program Akce Příroda dosahoval hezkých úspěchů. Na akce se hlásily desítky, stovky lidí z celé republiky.

„Nevím, zda bylo větším impulsem pořádání lesoochranářských akcí v Muchovicích u Ostravice (kde si mnozí místní lidé podstatně více vážili svého krásného kraje, a své nadšení přenášeli i na nás), nebo zapůsobila návštěva Broumovska - chudé oblasti, kde se lidé zrovna začínali starat o své památky. Tyto věci mi postupně otevíraly oči. Napadlo mne, že by bylo dobré začít dělat něco podobného i u nás...

Největším impulsem pro mě ale nejspíše bylo setkání s jedním místním horalem, kterého většina lidí ani nezná. Kdo ho však pozná, jen těžko zapomene. Zcela sám u nás v Jeseníkách po desetiletí kosil vstavačové louky pod Čertovými kameny , aby zachránil vzácné kytky... Jednou jsem měl to štěstí, že mě provázel po zdejších loukách, a ukazoval mi bohatství, které v nich máme. Když mluvil, dostávala se ke mně za jeho slovy ještě zcela jiná informace. Byla to jakási „ozva“ velice hlubokého vztahu místu, na němž jsme stáli a po kterém jsme procházeli. A já to pak ucítil také. Díky tomuto starému a na první pohled trochu podivínskému muži jsem začal vnímat Jesenicko úplně jinak. Jako bych prohlédl oponou, a na stejných místech jsem rázem viděl úplně jiné věci.“

K ukotvení Brontosaura na Jesenicku přispěla ještě další událost:

„V někdejší čajovně u kostela v Jeseníku jsem jednou potkal dva studenty z místního gymnázia. Když jsme se dali do řeči, říkali mi, že se prý na Jesenicku skoro nic neděje. Tvrdili také, že by rádi jezdili na akce Brontosaura. Navrhl jsem jim, ať založí svůj základní článek Hnutí Brontosaurus, že bych jim s tím pomohl. Zdálo se jim to sice trochu odvážné, ale zároveň docela lákavé. Zrovna v té době se k nám souhrou náhod přidali i další místní studenti, a svůj základní článek nakonec skutečně založili. Podle malého silného stromku v “Malém princi“ mu dali jméno Baobab...

Zapouštění kořínků v tvrdé půdě Jesenicka zpočátku nešlo Baobabu lehce. Zvláště v prvních letech s tím bylo mnoho starostí. Nakonec se ale přeci jen povedlo vše rozjet, a dnes pořádají řadu skvělých akcí. Jen v roce 2005 kupříkladu prošlo jeho pobytovými dobrovolnicko - zážitkovými akcemi přes 160 lidí, a z toho mnozí vícekrát. A to je skutečně úspěch.“

 

Pár důležitých mezníků v naší historii:

 

2000 – vznik ZČ HB Ještěr

2001 – vznik ZČ HB Baobab – studentského základního článku, který pořádá většinu

pracovně-zážitkových akcí na Jesenicku, a se kterým HB Ještěr úzce spolupracuje

2002 - jsou opraveny první dva prameny a jeden kříž na Studničním vrchu, poprvé se začal používat název programu “Cesta ke Kořenům“.

2003 – získání první dotace z EU

2005 – přejmenování ze ZČ HB Ještěr na ZČ HB Jeseníky

2005 – otevřeno první větší dílo Jesenických brontosaurů - Naučná Stezka Vincenze Priessnitze.

2009 – získání statutu regionálního centra a přejmenování na Regionální centrum HB

Jeseníky. Od tohoto okamžiku tvoří oficiálně zázemí pro dalších 6 ZČ působících

v Jesenickém regionu - nejstarší Baobab, dále Zeměchvály, Ardea, Touareg, Campanula

barbata a Peregrini mundi.

2010 – otevřeno druhé větší dílo Jesenických brontosaurů – Naučná stezka Živé vody neboli horský okruh Stezky Vincenze Priessnitze

 

A co se nám za tu dobu povedlo?

 

Díky nám a našim dobrovolníkům, přátelům a podporovatelům jsme mohli zrealizovat dvě naučné stezky. První v roce  2005 věnována památce zakladateli místního lázeňství Vincenzi Priessnitzovi a druhů v roce 2010 věnovaná hlavnímu léčebnému prvku nacházející se v Jeseníkách a to vodě.

Drobných památek v krajině jsme opravili nesčítaje. Mezi nimi lze zmínit např. Trojpramen Adéla, Flóra, Adolf, či Meklenburský pramen, ale bylo jich mnohem více, které jsme spolu s našimi dobrovolníky a místními opravili. Některé památky dokonce přilnuly lidem k srdci natolik, že se stali jejich správci.

Naše prázdninové dobrovolnické akce pravidelně zavítají do míst jako je zaniklá osada Zastávka u obce Uhelná, kde jsme před několika lety díky našim přátelům objevili krásný, leč léta zanedbaný sad, který pomalu obnovujeme a pečujeme o něj, či na louky na Chebzí, které pravidelně každý rok ručně kosíme.

Pro veřejnost jsme uspořádali několik popularizačních koncertů v krásném prostředí u pomalu chátrající krásné secesní Tančírny v Račím údolí – v roce 2008 koncert Tomáše Kočka, 2009 koncert skupiny Hradišťan s Jiřím Pavlicou a v roce 2010 skupina Javory s Hanou a Petrem Ulrychovými či koncert Spirituál kvintetu v bývalém vojenském areálu v Mikulovicích. Cílem těchto akcí bylo nejen obohatit kulturní dění na Jesenicku, ale také upozornit na chátrající památky a zapomenutá místa.

Již několik let na loukách na Holendrech pořádáme tradiční akci Folklorní kosení, při níž se nejen snažíme o obnovu tradic, které zde v minulosti byly, ale také pokosíme kosami několik hektarů chráněných luk, pobavíme se a zasmějeme se s přáteli a strávíme tak krásné chvíle v přírodě s příjemnými lidmi.

A že jsou u brontosaurů i zdatní spisovatelé o tom není pochyb. Již mezi lety 2000 – 2003 jsme vydávali pro celorepublikové Hnutí Brontosaurus časopis Ještěr. Od roku 2003 se podílíme na vydávání časopisu Jesen našeho ZČ HB Baobab a od roku 2007 vydáváme vlastní časopis Zpravodaj Cesty ke kořenům.

Vydali jsme také několik vlastních publikací: První z nich byla v roce 2004 kniha Předkládám na vědomí, dnes již zesnulého spisovatele a našeho kamaráda Tomáše Knoppa. O tři roky později jsme vydali dokonce tři knihy – Příběhy z pohraničí od Petra Procházky, Příběh pramenů od Jakuba Tolnera, který však nikdy nežil a Atlas jesenických pramenů zpracovaný Lukášem Abtem a Tomášem Knoppem.

 

Do budoucna plánujeme spoustu dalších krásných a zajímavých činností. Pokud budete chtít být u toho, neváhejte a připojte se!